Dnes jen krátké zamyšlení a sebereflexe....
jak je člověk někdy mladej a blbej.
Dům, ve kterém bydlíme, jsem zdědila po mamince, která umřela bohužel velmi brzy ve 36 letech.
Ale k naší babičce, která na chalupě bydlela, jsme jezdili pořád.
Když umřela v požehnaném věku i ona, začala jsem se hrabat v hlíně, zasadila první růže...
jedna už zplaněla....asi toho hodně pamatujeme :-)))).
Babiččiny staré pivoňky mi jaksi nešly pod nos. Kvetly krátce, byli v nich černí broučci a já nevím co ještě jsem proti nim měla.
Sejmula jsem je nemilosrdně sekačkou a tak to dělalala spoustu let.
Asi před třemi roky mi hlavou bleskla myšlenka...co to je za vytrvalou rostlinu, která snáší tohle zacházení a neustále raší a raší z půdy ven.
Vykopla jsem ji rýčem a zasadila na hrozné (provizorní) místo.
Na severním rohu domu, kde je sucho, vítr, jílovitá a kamenitá půda.
A letos se mi za tohle zacházení odměnila.
Stydím se.
Nádherně vykvetla.
Kdybych si chtěla vymyslet krásnější barvu...nevymyslím.
Kdybych si chtěla koupit tento pudrový odstín...asi neseženu.
O prázdninách mám plán začít se záhonem kolem plotu a pivoňka dostane VIP fleka.
Z úcty k její vytrvalosti, nezdolnosti a kráse.
A v první řadě taky jako vzpomínku na babičku...měla stejné vlastnosti.
Zítra jde náš Pája naposledy do 2.třídy...pro vysvědčení.
Kafe z Tchiba pro pančelku a dvě družinářky nachystáno vedle složky,
tak jen ráno vykročit pravou nohou a začínají PRÁZDNINY!
Dětem.
Rodičům začínají starosti ...jak ratolesti zabavit a pohlídat :-).
Vaše Slávka
Nádhernej příběh pivoněk! To miluju.
OdpovědětVymazatSe tady růžolím jako ta pivoňka :-). Díky moc. Pochvala od příběhové profesionálky...to budu jednou vyprávět vnoučatům :-)))).
VymazatPřipadám si jak ta pivoňka... pořád mě někdo seká, ničí a já se nedám:-P A třeba po přestěhování taky rozkvetu:-) Krásné prázdniny celé rodině.
OdpovědětVymazatTo si piš! Budu tě zalévat, hnojit a odhánět broučky.
VymazatTvá Béďa Trávníčková
:-)
Vymazat