Dnešní sváteční den mě vyburcoval k příspěvku na blog, který, přiznávám, zanedbávám.
Docela mě pohltila práce, a kdo mě zná z obchodu, ví, že se snažím mít široký záběr zboží, a pak nic dalšího nestíhám.
K tomu všemu se blíží plánovaná rekonstrukce podkroví našeho starého domu.
Máme za sebou maraton vyřizování - projekt, stavební povolení, financování...
V sobotu celý den na půdě, která se bude bourat a třídění harampádí na
a) už to tu leží 6-30 let a nechybělo nám to
b) je to památka po předcích
c) stačí mi 100 zavařovaček a těch zbývajících 326 můžu klidně vyhodit :-).
Ale dnešní neděli jsem si užila nicneděláním.
Ráno jsem dostala kytičky od dcery i manžela,
od Páji snídani do postele a vlastnoručně vytvořená přáníčka,
...prostě nádherně dojemné.
Naštěstí si Pavlík nedělá těžkou hlavu z chování (nezájmu) vlastní matky i v tento svátek,
kdy ve škole píše slohovku pro maminku,
...a když se mu to hodí, jsem baminka.
Pak půl rodiny odjelo s přáteli na kole za krásami okolní přírody u Moravice...
Ten mi skončí pro mnoho dalších dnů, ve středu podepisujeme smlouvu se stavební firmou
a příští týden by se mělo začít.
Začne nám seriál Bydlení není hra :-).
Mějte se krásně.
Slávka z Vláčku
Taky nestíhám, taky přestavujeme, renovujeme, upravujeme....a na přátele mi nezbývá čas. Promiň...snad se polepším.
OdpovědětVymazatNeboj, až zkolaudujeme, tak se sejdeme. Snad dříve nezkolabujeme :-).
VymazatPocit, že zkolabuju, mám každý den a zatím nic...
Vymazat