středa 29. dubna 2015

...zima v čudu, jaro v plném proudu

Vzdala jsem to.
Kdybych měla psát blog, až budu mít hotový eshop, nebude to nikdy.
Nevím, čím to je. Mám pocit, že nestíhám. Že by se hlásil věk? Lenora a gaučing?
Nebo jen toho člověk chce hodně zvládnout a den má 24 krátkých hodin?
Tož stáří šmahem zavrhuju a budu radši žít s iluzí stále rychleji plynoucího času ( i na tom gauči ).

Krátký a stručný přehled některých jarních dnů.


Pája vítá kolonu amerických vojáků na D47.



Takhle vítám já....jaro...nákupem kytek.


 Dceřina Niki a naše Katy v zeleném..., no trávník jen trošku rašil, teď už je na sekačku.



 Pája s přísným dozorem a domácím úkolem poprvé v roce 2015 na terase.


 Dcera likviduje staré ohniště, kompost a binec.
Bourání cihlové zídky (zbytek kůlny) je na programu letošního roku.
Vlastně i loňského....jen to nějak nevyšlo :-) .



 Za chlívem, kde kdysi žila hospodářská zvířata a nyní zde sídlí kotelna, dílna a sklad,
mám svou Black garden kitchen. Tady sadím, natírám, hnojím...a bavím se podobnými blbostmi.
Takový únik od triček, kalhot, tepláků, ponožek apod. do přírody a za sluníčkem.
Příští rok nás čeká rekonstrukce patra a venkovních omítek.



 Takhle to vypadá, když manžel vtipálek vezme foťák a kojeneckou letní čepku z obchodu.
Musím se s ním poradit....jak fotit na eshop netradičně :-) .


 Tady jsem se pokoušela já.
Model Pája byl trochu zaskočen, proč se má usmívat, když chci fotit tepláky...

 Ale pak to zvládl.
Jen fotografka nevyhmátla, že fotit odpoledne na západní terase nebude to pravé ořechové.
Hra světel a stínů úžasná, tepláky neviditelné.
Musím se ještě hóóódně učit!

Tímto se s Vámi loučím a děkuji za trpělivost.
Vaše Slávka