Bylo nebylo, původně jsem chtěla vyprávět příběh ze stavby průběžně, den po dni...
...jenže...
já všechno, co pochválím, zakřiknu.
Dostala jsem strach.
Ale vše dobře dopadlo a můžu se dát do povídání.
Mí předci v roce 1960 vyhnali klasickou zemědělskou usedlost "vo štok"
a vevnitř to zůstalo ve fázi hrubé stavby.
Když jsme projektantovi na otázku, co s tím zamýšlíme, odpověděli,
že zbourat, prohlásil: "To jsem si oddychl."
Jaro 2016
Důl Lazy :-)
Brrrm brrrrm....
Takhle klasická přístavba sloužila původně jako vchod s verandou,
my ji zateplili, dveře vybourali jinde, a z malé místnosti byl několik let pokoj pro hosty nebo dětský pokojíček.
Teď slouží jako samostatný vchod a schodiště do 1.patra dcery.
Jediná manželova podmínka na stavební firmu byla, že budou ochotní stavbu zbourat a postavit nové stěny pod starou střechou, protože jsme v přízemí už bydleli.
Firma Lesák z Otic u Opavy byla vstřícná.
Takže jsme měli chvilkama i tyto nádherné průhledy.
Průběžně jsme stanovali pod modrými plachtami, když už byly samá díra, přišly na řadu zelené,
ale toto byly nejpernější chvíle na nervy.
Nicméně počasí se smilovalo a neposlalo ani letní přeháňku.
Doteď děkuji :-).
Kdybych byla prozíravější, mohla jsem si domluvit s filmaři pronájem exteriéru.
Než tesaři nahodili první trámy, klidně se u nás mohl točit film ze 2. světové :-).
Dřevo ze střechy budeme v kamnech pálit ještě hodně let.
Na druhou stranu je zapalujeme jen pro romantiku,
takže ta nám nebude chybět dlouho :-).
Tesaři z firmy Kolovrat tančí.
A tady se vikýře už rýsují,
i když zatím vypadají jako muslimky pod hábitem.
Celou stavbu řídil a organizoval pan Štencl z fa Lesák.
Čestně prohlašuji, že ač je to vzhledem pořádný chlap,
podezřívám ho, že je žena.
Na vše myslel...dopředu... nevšimla jsem si žádných prostojů,
s chlapy vždy konzultoval následující kroky stavby.
Byl tady každý den na obhlídce, často i dvakrát.
Mně, blondýně, dokázal vysvětlit i nevysvětlitelné a netvářil se shovívavě :-).
Když jsem za ním přišla, že mě něco napadlo (!!!),
to mají chlapi na stavbách s plány v ruce obzvlášť rádi :-),
vyslechl a ukázal, že je to blbost,
nebo taky ne.
Pokrývači z firmy Lichovník z Březové tančí s parozábranou, latěmi, klempířinou a taškami z Tondachu.
Instalatér Ondra Škapa jeho tanec....Hovní centrum :-))).
Práce sádrokartonářů.
Tady tančí a staví komín skvělý soused Standa Cihlář.
I náš mladý přiložil bílé rukavičky k dílu.
Veškerou elektro práci u nás spáchal náš dvorní elektrikář
Pavel Trojka
...alias revizní technik z Mercedesu :-).
Z interiéru jen pár fotek,
ctím soukromí dcery.
Veselá koupelna :-).
A tohle jsou (i s mou maličkostí)
kmenoví hráči této stavby,
zedníci z firmy Lesák.
Ano, není jim dvacet...ani třicet...
ale práci odváděli precizní, chvílemi až archeologickou.
Každý den, od pondělka do pátku, vrzla ráno v šest branka
a hoši začali pracovat s krátkou přestávkou do půl třetí.
Nějak jsem nemohla zahnat myšlenku,
kdo bude makat na stavbách,
až tito fachmani odejdou do důchodu.
Pořádek udržovali chlapci na stavbě vzorný.
A splnili mi, co mi na očích viděli, třeba dvanáctku.
Né, pivo né.... :-) :-)
Domovní číslo.
A takhle jsme už zimovali.
Pohádky je konec a jestli nezemřeli,
tak tam dodnes žijí.
P.S. Samozřejmě se vyskytly zádrhele, třeba když se týden pod vetchou plachtou čekalo na tesaře.
Nebo když vysvitlo sluníčko a zjistilo se, že máme na střeše dvě různé šarže tašek.
Jednu černou a druhou do šeda.
Měli jsme střechu jako v Minecraftu, kostičkovanou.
Ale Tondach a pokrývači vše vyřešili k naší spokojenosti.
Sice až na jaře, ale přece :-).
Pohádku o letošním létu, terase a kytičkách někdy příště....
Slávka
